This is an in-progress translation.
To help translate the book, please fork the book at GitHub and push your contributions.

 Základy Gitu

Takže v kostce, co je to Git? Tohle je důležité vědět, protože pokud budete rozumět, co to Git je a jak zhruba funguje, bude pro vás pravděpodobně výrazně jednodušší ho používat efektivně. Až se Git naůčíte, zkuste zapomenout všechno, co jste věděli o ostatních SSV jako Subversion nebo Perforce. Git ukládá informace a přemýšlí o nich naprosto odlišným způsobem i přesto, že uživatelské rozhraní je dosti podobné. Porozumět těmto drobným rozdílům pomůže překonat možnou prvotní zmatenost z přechodu na Git.

Snapshoty, ne rozdíly

Hlavní rozdíl mezi Gitem a ostatními SSV (Subversion a jeho přátelé) je způsob, jakým Git přemýšlí nad svými daty. Koncepcí většiny ostatních systémů je ukládat informace jako seznam změn v jednotlivých souborech. Udržují si sadu souborů a změny v nich provedené (obr. 1-4).


Obrázek 1-4. Ostatní systémy ukládají data jako změny každého souboru.

Gitu je takovýto přístup cizí. Místo toho jsou pro něj data spíše mnoho snapshotů malého filesystému. Pokaždé, když commitnete2 stav svého projektu do Gitu, jednoduše si udělá obrázek, jak teď právě vypadají všechny soubory, a uloží to. Pro úsporu si nezměněné soubory ukládá jen jako odkaz na předchozí identický soubor. Git přemýšlí nad daty asi jako na obrázku 1-5.


Obrázek 1-5. Git ukládá data jako snapshoty projektu.

To je důležitý rozdíl mezi Gitem a skoro všemi ostatními SSV. Nutí to Git znovu uvážit téměř každý aspekt správy verzí, které většina ostatních systémů převzala z předchozí generace. To dělá z Gitu spíše malý filesystém s několika neuvěřitelně mocnými nástroji nad sebou než prostě SSV. K některým výhodám tohoto přístupu dojdeme v kapitole 3, kde se budeme zabývat větvením vývojového stromu.

Většině operací stačí váš stroj

Drtivá většina operací v Gitu nepotřebuje víc než místní soubory a zdroje. Obecně nepotřebuje žádnou informawci z jiného než vašeho stroje. Pokud jste zvyklí na CSSV, kde téměř všechny operace mají režijní náklady zvýšené o zpoždění na síti, pak si budete myslet, že božstvo rychlosti požehnalo Gitu a udělilo mu nadzemskou moc. Protože máte celou historii projektu právě u sebe na místním disku, vypadá většina operací, že jsou vykonány okamžitě.

Například pokud si chcete prohlédnout historii projektu, Git nepotřebuje jít na server, aby získal historii a zobrazil ji pro vás – jednoduše ji přečte přímo z vaší místní databáze. To znamená, že historii projektu vidíte téměř hned. Pokud chcete vidět změny mezi současnou verzí souboru a verzí měsíc starou, Git najde soubor v místní databázi a spočítá rozdíly lokálně místo toho, aby o to buďto požádal vzdálený server, nebo alespoň stáhl starou verzi.

To také znamená, že je velmi málo toho, co nemůžete dělat, pokud jste offline. Sedíte-li na palubě letadla nebo ve vlaku a chcete udělat trochu práce, můžete vesele commitovat, i když zrovna nemáte připojení k síti. Pokud jste doma a nemůžete se připojit k repositáři, můžete stále pracovat. U mnoha jiných systému je to dosti bolestivý proces, ne-li zhola nemožný. V Perforce např. nemůžete dělat skoro nic; v Subversion nebo CVS můžete upravovat soubory, ale předat je nejde (logicky – databáze je offline). To nemusí vypadat jako velká změna, ale může vás příjemně překvapit, jak výrazný rozdíl to může být.

Git drží integritu

Než je cokoli v Gitu uloženo, je tomu spočítán kontrolní součet. Ten se potom používá i k identifikaci celého commitu. To znamená, že je zhola nemožné změnit obsah jakéhokoli souboru nebo adresáře bez toho, aby o tom Git věděl. Tato vlastnost je do Gitu zabudována na těch nejnižších úrovních a je nedílnou součástí jeho filosofie. Nemůžete ztratit informace při přenosu nebo přijít k poškození dat bez toho, aby to byl Git schopen odhalit.

Git k tomu používá mechanismus zvaný SHA-1 hash. To je 40 znaků dlouhý řetězec sestávající z hexadecimálních znaků (0-9 a a-f) a spočítaný na základě obsahu souboru nebo adresářové struktury v Gitu. SHA-1 hash vypadá nějak takto:

24b9da6552252987aa493b52f8696cd6d3b00373

S těmito hashi se v Gitu setkáte úplně všude. V podstatě Git všechno ukládá nikoli na základě jména souboru, ale právě na základě hashe jeho obsahu.

Git obecně jen přidává data

Pokud něco v Gitu děláte, téměř cokoli z toho jen přidá data do jeho databáze. Je opravdu obtížné donutit systém udělat něco, co by se nedalo vrátit, nebo donutit ho nějakým způsobem smazat svoje data. Jako v každém SSV můžete samozřejmě ztratit změny provedené od posledního commitu, ale jakmile jsou commitnuty, je velmi obtížné o ně přijít, zvláště pak pokud pravidelně zálohujete databázi do jiného repositáře.

Je pak radost používat Git, protože víme, že můžeme experimentovat bez nebezpečí, že bychom si něco vážně poškodili. Pro hlubší náhled do problematiky, jak Git ukládá data a jak se můžete vrátit k datům, která vypadají, že jsou ztracena, si přečtěte kapitolu 9.

Tři stavy

Teď dávejte pozor. Tohle je hlavní věc, kterou si u Gitu musíte pamatovat, pokud chcete, aby vaše další studium Gitu šlo hladce. Git má tři základní stavy, kterých můžou vaše soubory nabývat: “commited”, “modified” a “staged”3. Commited znamená, že data jsou bezpečně uložena v místní databázi. Modified znamená, že soubor byl oproti poslednímu předání změněn. A staged je ten soubor, u kterého máte značku, že bude v této verzi zařazen do nejbližšího commitu.

To nás vede ke třem hlavním sekcím projektu v Gitu: Git directory, working directory a staging area4.


Figure 1-6. Git directory, working directory a staging area

Git directory je místo, kde Git skladuje svoje vnitřní data a databázi objektů vašeho projektu. To je ta nejdůležitější část Gitu, která se kopíruje, pokud si stahujete repositář z jiného počítače.

Working directory je samotný obraz jedné verze spravovaného projektu. Jsou to soubory vytažené z databáze v Git directory a umístěné na disk, abyste je použili nebo měnili.

Staging area je jednoduchý soubor, obvykle uložený ve vašem Git directory, který ukládá informace o tom, co bude součástí nejbližšího commitu. Občas je též nazýván index, ale v angličtině se postupně stává standardem označovat ho jako “staging area”.

Základní pracovní postup Gitu je pak zhruba takovýto:

  1. Změníte soubory ve svém working directory.
  2. Vložíte soubory do staging area.
  3. Vytvoříte commit, který vezme všechny soubory tak, jak jsou ve staging area, a uloží tento snímek permanentně do Git directory.

Pokud je nějaká verze souboru v Git directory, je označována jako commited, pokud je upravena a vložena do staging area, je staged. A konečně pokud byla změněna a není staged, pak je modified. V kapitole 2 se dozvíte více o těchto stavech a jak můžete využít jejich výhod, nebo naopak úplně přeskočit staging area.